Dovolená Špičák září 2007
Pokusím se Vám piřblížit naši první dovolenou s bikema (čti bajkama pozn. redaktora). Já a Kalfi jsme se domluvili na společném výletě a vyrazili jsme na známou bikovou trať, která se nachází ve Špičáku. Auto (dále jen Král) jsme narvali všema potřebnýma věcma, kola (já tehdy ještě na Můňce (Moongoose) a myslím, že Kalfík měl ještě tehdy Leadera.Dále jsme vezli samozřejmě chrániče, nějaký ten chleba, salám, čínský polívky a samozřejmě spoustu piv. Oba dva se totiž držíme hesla = střízlivej nezrychlíš a pokud ste toto motto už slyšeli, tak věřte, že jeho autorem není nikdo jiný než Jenda. Vyjížděli jsme někdy ráno z Ústí nad Labem a cesta byla celkem v pohodě, až na to, že jsme v Praze chytli zácpu dlouho jak krává a oba jsme se málem počůrali v autě, protože auta se nehýbala a trčeli jsme někde na hlavní cestě. Ještě předtím, pokud si dobře vzpomínám, tak jsme se zastavili na kafi, tak že naše močový měchýře byly fakt dooost plný. Kalfi to nakonec nevydržel, vystoupil z auta a někde vyprázdnil svůj močák, před ostatníma řidičema. Na naši první dovolenou jsme se doopravdy těšili a plánovali jsme jí fakt dlouho a každej den se bavili o tom, jaké to tam bude. Po cestě jsme se stavili v jedné restauraci, aby jsme se najedli a taky trochu protáhli. Tuto restauraci Vám vřele doporučujeme, vaří dobře a myslím si, že i levně, ale POZOR pokud ste celostátně hledanej, tak tuto restauraci radši vynechte, protože při každé návštěvě jsme tam potkali Policisty. Restauračka se nacházi v Přešticích . Kalfi si objednal hned jedno studený, ( omyl, taky Kofolu) a já, jako řidič, točenou Kofolu. S plnejma pupkama sme ukrajovali další a další kilometry a pomalu se blížili k cíli. Cestu nám zpříjemňovala muzika, která hrála po celou cestu. V jednom okamžiku, nám volá paní "domácí" jestil vůbec přijedeme, že už tam týden jen chčije a chčije a že počasí nevypadá moc dobře. Kalfi do telefonu říká jasně, jsme na cestě a ještě se vyptává, kde přesně leží náš vytyčený bod, chatička se jménem Hanička nebo Blaženka. Teď už fakt nevím. Než jsme chatičku našli, tak jsme chvilku bloudili a opět volali paní domácí kudy kam, že trochu bloudíme. Paní domácí (Simona), byla velmi příjemná a hned nás ubytovala. Dostali jsme krásně malej pokoj, kam jsme se sotva vešli, ale co, stejně tam jen budem spát, tak že pohoda. Všechny věci vyndaváme z Krále a otvíráme hned první pivko (Plzničku) na uvítanou. Máme nádhernej výhled na lanovku, protože si na ni skoro můžem sáhnout z okna. První den si moc nepamatuju, jestli pršelo a jestli jsme vůbec jezdili, za to si pamatuju, že jsme se pěkně vožrali :) Tehdy jsme navštívili hospodu hned u vlakového nádraží kde byla dobrá obsluha, jídlo taky super, v hospodě celkem klid, protože z větší části bylo osazenctvo hospody hluchoněmé. Byla tam i místní partička bikerů, která stavěla trať, tak jsme hodili s nimi řeč, jak to vypadá a prostě v pohodě pokecali. Do chatičky jsme určitě nešli rovně, ale co, jsme přece na dovolené. Ráno mě budí Kalfi, kterej už má v sobě kapičky proti bolesti hlavy, ať se voblíkám že jezdí lanovka. Koukám z okna a fakt jo, lanovka se pomalu rozjíždí atak do sebe hážem snídani a na sebe džínový džíny a mikču a samozřejmě potřebnou bundu, protože je pod mrakem. Cestou na lanovce kecáme, koukáme kudy se trať motá a já zkouším,opatrně, cigaretu, jestli mi nebude blbě. Cesta na horu v pohodě, obsluha nám hází kola na háky a nahoře zase sundavá, tak že paráda. Ještě kontrolujeme kola, jestli je vše v pořádku, oblíkáme helmy a brejle, plácáme si rukou pro štěstí a frčíme dolů. První cesta dolů, trochu opatrná, nevíme co čekat a dost to klouže. Dole si sdělujeme první dojmy a jsme rádi, že zase jezdíme. Další cesta na horu a Kalfi si stěžuje na bolest hlavy,říkám v pohodě, rozdejcháš a já mu do toho hulim pod nos. No prostě kamarád :) Hned na začátku je pěkná lavice, která nás baví a tak tam trochu blbnem, děláme fotky a videa. Cestou dolů už jedem rychleji, skáčem uměle vytvořený skok, kterej je taky hodně zábavnej a tak další fota (ta jak je Kalfi v pláštěnce). Dolů příjíždíme úplně mokrý, džínový džíny, trenky všechno mokrý a do toho začíná slušně pršet. Dáváme pivo v místní hospodě a snad i něco k jídlu. Chčije a chčije, ale lanovka jezdí, tak proč to ještě párkrát nejset. Po několika jízdách nám vynechávají ruce a sotva udržíme kola ve stopě. Tady se rodí Kalfimu plán, že začne v zimě posilovat, aby se to už neopakovala a udržel řídítka. Na pokoj přicházíme mokrý, jako kdyby jsme se vysprchovali ve věcech. Snažíme se vše nějak dát na miniaturní topení, chráníče věšíme k záclonám a v pokoji to krutě smrdí, ten kdo jezdí na bajku celej den určitě ví o čem mluvím:) Povinností je sprcha a další pivka. Ráno probuzení do krutého chcance, tak se rozhodujem, že si koupíme pláštěnky, abychom aspoň něco zachránili. Sjedeme Králem do centra a ptáme se větnamců, zda mají plášťěnky. Nevědí o čem mluví a tak marně pátráme v několika krámech. Na konec jsme úspěšní a vracíme se oblíknout a hurá na trať. Celej den prší, ale lanovka jezdí, tak proč to nevyužít, když už jsme se sem vydali. Potkáváme na trati další kluky a tak je jen zdravíme a jedeme dál. Ke konci tratě je skok přes potok o kterým se bavíme, jestli do něj půjdem nebo ne. Já to vzdávám a Kalfi vlastně taky. Při jedné cestě dolů, se vezu za Kalfim, polykám bláto, kterého je všuda spousta a na jednou vidím, jak do toho dupe a řítí se na skok a skáče a nepřelítá a padá do potoku. Rána jako kráva ale Kalfi je v pohodě, tahám jeho a kolo z potoku. Vidí to i kluci, co jsou na trati a tady máte úryvek jak to vypadalo z jejich pohledu : Dole na skoku přes potok sem svědkem hrůzu nahánějící smotky, malá rychlost a nedolet ani předním kolem na dopad, ale borec vyndal kolo ze strouhy a jel dál (gumovej? – pozn. Maňas www.manasovo.cz ).
Tady už bych ukončil náš report ze Špičáku, protože si myslím že se nic nestalo, jen jsme pořád jezdili, mezi jednotlivýma jízdama jsme občas dali pivko a večer samozřejmě trávili v hospodě.
Cesta zpátky do ÚLU byla v pohodě, jsme plný zážitků a domlouváme se, že příští rok taky něco podniknem. Dovolená byla super, sice počasí nic moc, spíš úplně na hovno, ale i tak, jsme dobře zajezdlili, popili a důležitý bylo, že se nikomu nic nestalo.
Za náš tým, Lukáš
PS: Ještě jsem si vzpomněl na jeden menší úraz, a to na wallrajdu. Nidko z kluků myslím tenkrát na něj nejezdil, protože byl úplně mokrý a dost kluzký, jenže my jednoduchý to museli zkoušet. Při jedné cestě dolů, Kalfi najíždí na wallrajd, kola prokluzujou a Kalfi se po prdeli klouže dolů. Což mě se samozřejmě taky stalo. Akorát to odnáší Kalfiho palec a trochu si stěžuje, že je naraženej. To bylo asi jediný úraz, který se nám v září v roce 007 na Špičáku stal.